Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že si ve Španělsku pořídíme nemovitost, vyvstala ta nejdůležitější otázka: kde koupit byt ve Španělsku, aby to dlouhodobě dávalo smysl?

Nehledáme jen hezké místo na dovolenou, ale oblast, kde se dá opakovaně pobývat, případně i žít, a která nabídne rozumný poměr ceny, kvality života a budoucího potenciálu.

V tomto článku popisuji, jak jsme nad výběrem místa přemýšleli, jaké oblasti jsme postupně zvažovali a proč jsme některé z nich nakonec definitivně zavrhli.

Costa del Sol

Na úplném začátku nás přirozeně přitahovala Costa del Sol. Oblast kolem Málagy má skvělou infrastrukturu, mezinárodní letiště a velmi dobře fungující železniční spojení podél pobřeží.

Myšlenka bydlet kdekoliv po trase železnice a mít snadný přístup do města i na letiště působila logicky a lákavě.

Čím víc jsme ale oblast poznávali, tím víc se začaly objevovat i zásadní nevýhody.

Ceny nemovitostí na Costa del Sol v posledních letech výrazně vzrostly a v mnoha lokalitách už se blíží částkám, které nám z pohledu hodnoty za peníze přestávaly dávat smysl.

Dalším faktorem bylo extrémní letní horko, které je v této oblasti znatelné i ve srovnání s jinými částmi Španělska.

Postupně nám začalo být jasné, že Costa del Sol sice nabízí skvělé zázemí, ale poměr cena / výkon pro nás přestává fungovat.

Costa Blanca

Logickým dalším krokem se stala Costa Blanca. Tato oblast se u Čechů těší velké oblibě a dlouhodobě platí za cenově dostupnější alternativu k jihu Španělska.

Torrevieja, La Mata a okolí

Na doporučení jsme nejprve zamířili do Torrevieji a nedaleké La Maty.

A upřímně – velmi rychle jsme zjistili, že tudy naše cesta nepovede. Prostředí na nás působilo chaoticky, přelidněně a bez jasného charakteru.

Ani s odstupem času vlastně úplně nechápeme, proč je tato část Costa Blancy mezi Čechy tak populární.

Velkou roli podle nás hraje kombinace historicky nízkých cen nemovitostí a silného zaměření českých realitních makléřů právě na tuto oblast.

Mnoha lidem to jednoduše stačí a nemají potřebu – nebo ani možnost – hledat jiné alternativy.

My jsme ale hledali něco víc než jen dostupnou nemovitost u moře.

Torrevieja ani La Mata pro nás nejsou města, kam bychom se chtěli opakovaně vracet.

Costa Blanca jih vs. Costa Blanca sever

Velké rozčarování z Torrevieji nás paradoxně přimělo dívat se na Costa Blancu mnohem detailněji.

Zjistil jsem, že Torrevieja leží v oblasti označované jako Costa Blanca jih, zatímco výrazně malebnější, zelenější a členitější část pobřeží se nachází na severu – Costa Blanca sever.

Další zásadní zjištění přišlo ve chvíli, kdy jsem se začal zajímat o dopravu.

Z letiště v Alicante vede tramvajová trať až do Dénie, která propojuje celé pobřeží severní Costa Blancy.

Najednou dávalo smysl hledat nemovitost podél této trasy, ideálně přímo v Dénii nebo jejím okolí.

Nadšení z Costa Blanca sever

Na Costa Blanca sever jsme strávili několik měsíců osobně. Kombinace hor, moře, přírody, turistických tras a zároveň fungující infrastruktury na nás udělala silný dojem.

Tahle oblast nabídla přesně to, co jsme hledali – rovnováhu mezi kvalitou života a dostupností služeb.

V tu chvíli jsme měli jasno: otázka, kde koupit byt ve Španělsku, pro nás začala mít jasnou odpověď.

Realita a rychlé vystřízlivění

Jenže čím intenzivněji jsme hledali, tím víc jsme naráželi na problémy. Ceny nemovitostí na Costa Blanca sever se v mnoha lokalitách přiblížily úrovni Costa del Sol.

Do toho přišla nová legislativa, která výrazně zkomplikovala krátkodobé pronájmy a v některých oblastech je prakticky znemožnila.

To pro nás znamenalo zásadní zásah do rozpočtu i plánů. Nemovitosti přestávaly dávat smysl nejen cenově, ale i z pohledu využití.

Nevíte někdo, kde koupit byt ve Španělsku?

Kontaktovali jsme místní realitní kanceláře, ale nabízené nemovitosti nám většinou nevyhovovaly.

Paralelně jsem sám prošel stovky inzerátů na Idealistovi. Některé byty jsme navštívili osobně, jiné jsme zavrhli hned.

Scénář se často opakoval:

buď skvělá lokalita, ale daleko od moře,
nebo hezký byt, ale bez krytého parkování,

což je ve španělských vedrech mnohem větší problém, než se může zdát.

Benidorm: skvělé místo, ale ne pro nás

Několik týdnů jsme bydleli také v Benidormu. Město má nepopiratelnou energii a funguje jako španělské Miami.

Zároveň ale trpí přesně tím, co nás postupně začalo unavovat – masovým turismem a dopravním kolapsem.

Třicetiminutová zácpa po každém návratu z výletu nás bavila jen velmi krátce.

V zájmu regulace dopravy tu člověk narazí i na absurdity, jako je dopravní radar nastavený na maximální rychlost 10 km/h.

To už pro nás nebyla kvalita života, ale každodenní frustrace.

Costa Azahar? To je kde?

A právě ve chvíli, kdy už to začínalo vypadat, že z nákupu nemovitosti buď sejde, nebo budeme muset přijmout kompromis, se kterým nebudeme stoprocentně spokojeni, jsem si na webu realitní kanceláře všiml jednoho nenápadného inzerátu.

Nebyl ničím výjimečný, nevyčníval ani cenou, ani fotkami. Jediná věc, která mě zaujala, byla lokalita.

Nemovitost se nacházela ve městě Oropesa del Mar, zhruba 200 kilometrů severně od oblasti Costa Blanca sever, v regionu označovaném jako Costa Azahar. Upřímně – do té doby mi ten název prakticky nic neříkal.

V hlavě jsem měl jasně zafixováno, že pokud něco hledáme, tak to musí být Costa Blanca. Všechno ostatní pro mě bylo tak trochu „mimo mísu“.

Ze zvědavosti jsem se na to zeptal makléřky.

A to je co za město ta Oropesa del Mar?

Její odpověď mě překvapila víc, než jsem čekal. Popsala Oropesu del Mar jako typické španělské prázdninové město, kam jezdí především místní Španělé.

Zmínila specifické mikroklima, které má v některých ohledech blíž k Benidormu, ale zároveň zdůraznila, že oblast není ani zdaleka tak zahlcená zahraničními turisty.

Na rovinu přiznávám, že moje první reakce byla spíš skeptická.

V tu dobu jsme bydleli v Benidormu, věděl jsem, že Oropesa neleží na Costa Blance, a představa více než 200 kilometrů tam a 200 kilometrů zpět během jednoho dne kvůli jediné prohlídce mi přišla přinejmenším nepraktická.

Navíc jen proto, abych si mohl odškrtnout, že „tady určitě hledat nebudeme“.

Nakonec ale zvítězila zvědavost.

Řekl jsem si, že jeden den navíc už na celé té cestě nic nezmění.