Tento článek je 3. díl seriálu o tom, jak jsme se rozhodli pořídit apartmán ve Španělsku.
Seriál mapuje přípravu před koupí nemovitosti, proces pořízení bytu v Oropesa del Mar, včetně problémů, které jsme museli řešit.
Ráno, kdy se mi nikam nechtělo
Pamatuji si ten den úplně přesně. Je ráno, probouzím se v pronajatém apartmánu v Benidormu a celé tělo mě bolí.
V noci se totiž z nějakého důvodu voda ze sprchového koutu dostala až do chodby a já se na ní po tmě málem přizabil.
Ruku mám odřenou, všechno mě bolí a poslední, na co mám chuť, je absolvovat více než 200 kilometrů tam a dalších 200 zpátky kvůli bytu v místě, o kterém jsem byl dopředu přesvědčený, že pro nás nemůže dávat smysl.
V hlavě mám jasno. Costa Blanca je top, zejména její severní část.
Poslední rok jsem Španělsko studoval ze všech možných úhlů a nevidím jediný důvod, proč bychom měli hledat jinde. Jenže jsem už makléřce slíbil, že přijedeme.
Makléř na místě nás očekává přesně ve 13:00. A tak nám nezbývá nic jiného než se sebrat a vyrazit.
Cesta tam
Nasedáme do auta. Třicet minut se motáme ven z Benidormu a pak už míříme na sever. Malebná krajina Costa Blanca sever mizí v dálce.
Zelené kopce střídá plochá země s vybledlou trávou. Podél silnice leží odpadky, všude kolem vidím grafity a krajina působí nezáživně.
Celou cestu se v duchu utvrzuji v tom, že je to nesmysl. Neustále kontroluji hodiny, protože u kanálů na obchvatu Valencie je doprava zasekaná a my to stíháme jen tak tak.
Čím víc se blížíme k Oropese, tím víc si ale začínám všímat změny.
Znovu se objevují hory, tráva je zelenější a krajina působí živěji. Překvapuje mě to. Stejně jako fakt, že po celou dobu neplatíme žádné mýtné, zatímco při cestách na Costa Blanca jih se člověk skoro nedoplatí.
Oropesa del Mar
Projíždíme horami a v dálce se před námi konečně objevuje Oropesa del Mar.
Z dálky mě nijak nenadchne. Spousta stejných budov, celé to působí trochu zvláštně, možná až tuctově.
Přesně tak, jak jsem si to představoval. V hlavě si potvrzuji, že půjde o další místo, které si jen odškrtneme.
Navigace nás navíc vede po vedlejší cestě mezi poli. V duchu si říkám:
„Jestli tohle má být příjezd do města, tak to si snad dělají legraci.“
Samozřejmě ještě netuším, že to žádná hlavní příjezdovka není.
Auto necháváme asi 500 metrů od místa setkání. Po zkušenostech z Benidormu mám obavy, že zaparkovat v centru bude problém.
Tyhle obavy jsou dnes už úsměvné, je duben, sezóna ještě nezačala, ale v tu chvíli to samozřejmě netuším.
Oropesa začíná překvapovat
Vydáváme se pěšky směrem k moři. A tady přichází první překvapení.
Město je zelené, trávníky upravené, všude kolem jsou palmy, které lemují širokou hlavní třídu.
Rozhlížím se kolem sebe a všímám si laviček z Gaudího mozaik. O pár kroků dál další. A pak další. Najednou mi dochází, že tyhle mozaiky jsou ve městě doslova na každém kroku.
Upřímně mě to zaskočí. Moje představa o tomhle místě byla výrazně horší. V duchu si říkám:
„Sakra… ale tady to vlastně není vůbec špatné.“
Jasně, pořád je to takové ušmudlané Španělsko, není to Azurové pobřeží ve Francii. Ale na místní poměry to působí překvapivě dobře.
Prohlídka bytu
Přicházíme před dům, kde se nachází byt, kvůli kterému jsme vážili takovou cestu. Makléř přichází, na španělské poměry téměř na minutu přesně.
Zaujme mě, kolik lidí vychází z domu ven a každý se s ním zdraví. Jsou Velikonoce a spousta majitelů přijela do svých prázdninových apartmánů.
Vyjedeme výtahem do 7. patra. A pak přijde velmi úsměvná situace.
Makléř, v domnění, že byt je prázdný, otevře dveře dokořán. Uvnitř sedí majitel a kouká na televizi. Chvíli je ticho. Pak se všichni, včetně majitele, začneme smát.
Majitel nás ochotně zve dál, mluví anglicky a vypráví nám, jak se mu v bytě žije. Prodává ho hlavně proto, že je velký a on je na něj sám.
Byt mě překvapí. Je to v podstatě novostavba, plně vybavená, s velkou terasou, částečným výhledem na moře a krytým parkovacím stáním.
Cena? 200 000 €. V duchu si říkám, že něco podobného by na Costa Blanca sever stálo klidně dvojnásobek. Jediná nevýhoda je severní orientace, takže do bytu nejde tolik slunce. I tak mi ale cena přijde výborná.
Loučíme se s majitelem s tím, že si vše musíme promyslet. A tentokrát to není zdvořilostní fráze. O bytu opravdu uvažujeme.
Je zvláštní, jak rychle se situace změnila. Ještě před hodinou jsem byl přesvědčený, že tohle nemůže dopadnout jinak než zklamáním.
Věta, která změnila všechno
Venku děkujeme makléři a chystáme se rozloučit. A v tu chvíli nás napadne věta, o které dnes už víme, že změnila úplně všechno:
„Nemáte tady v domě ještě nějaký další byt na prodej?“
Makléř se zamyslí.
„Ano,“ říká. „Je tu ještě jeden byt. Na jižní straně. Je ale o 35 000 € dražší. Chcete ho vidět?“
35 000 € navíc je dost. Ale říkáme si, že se aspoň podíváme. Makléř si odběhne pro klíče a za chvíli už znovu stojíme u výtahu.
Nečekaná prohlídka dalšího bytu
Jedeme do stejného patra. Tentokrát ale jdeme na opačnou stranu. Makléř otevře dveře a první, co nás udeří do očí, je slunce, které zaplavuje obývací pokoj.
Jaký rozdíl oproti severnímu bytu. Všímám si také, jak je v bytě příjemně teplo. Makléř otevírá dveře na terasu.
Vyjdeme na terasu…
Vidíme moře, palmy, pod námi dva obří bazény a vpravo v dálce hory. Stojím na terase dobrých třicet vteřin beze slova. V hlavě mi běží jediné:
„Tohle snad ani není možné.“
Téměř novostavba, první linie u moře, jižní byt 3+1 a cena 235 000 €. Na Costa Blanca sever by se o něčem takovém dalo jen snít.
Prohlížíme zbytek bytu. Je kompletně zařízený, má sklep i kryté parkování. Makléř si všímá našeho nadšení a říká:
„Tenhle byt se vám líbí víc, že? Možná bych dokázal domluvit slevu. Třeba až 10 000 €.“
V tu chvíli už nemám pochybnosti. Je mi jasné, že za 225 000 € bychom něco takového jinde nekoupili. Makléř navíc potvrzuje, že byt je stále v záruce developera.
Procházka po promenádě
Vycházíme před dům a jdeme pár kroků k moři. Promenáda je sice starší, ale hned vedle ní se rozprostírá obrovský zelený pás trávy.
Scenérie, kterou jsme jinde ve Španělsku ještě neviděli. V duchu si říkám:
„Jak je tohle možné? Jak to že jsem o této oblasti nikdy neslyšel?“
Jedeme sem v podstatě jen „pro srandu králíkům“ a narazíme na byt, který už měsíce hledáme, a to za cenu, která nedává smysl. V tu chvíli mi to celé připadá jako úlet.
Pokračujeme po promenádě dál a čím víc se rozhlížíme, tím víc nás překvapuje, jak je to tady zelené.
Procházka městem
Z promenády odbočujeme na hlavní třídu lemovanou palmami. Všude kolem jsou rozkvetlé květiny, pečlivě posečené trávníky a celé okolí působí upraveně a klidně.
Ano, betonové chodníky nejsou tak pěkné jako klasická dlažba, ale to je detail, který ve chvíli, kdy nad vámi šumí palmové stromořadí, naprosto ochotně přehlédnete.
Z hlavní třídy odbočujeme do menší „nákupní zóny“ a zjišťujeme další důležitý detail. Hned za domem se nachází supermarkety ALDI a Mercadona.
To je extrémně praktické nejen pro vlastní pobyt, ale i s ohledem na budoucí pronájem bytu.
Postupně se vracíme zpět na místo, kde jsme se setkali s makléřem, a až teď mi dochází další věc, které jsem si předtím nevšiml.
Byt se nachází přímo v centru turistické oblasti Marina d’Or. K nejbližším restauracím je to doslova pár kroků. Všechno důležité máme na dosah pěšky.
Cesta zpět
Nasedáme zpět do auta a vyrážíme na cestu zpět do Benidormu. Snažím se brzdit nadšení a přemýšlet co nejvíc racionálně. Říkám si:
„Dobře, máme favorita. To ale neznamená, že nenajdeme něco podobného na Costa Blance.“
Zároveň ale tuším, že si lžu sám sobě. Podobný byt by na Costa Blance sever stál klidně trojnásobek.
Navíc by ho nebylo možné krátkodobě pronajímat, protože na celé Costa Blance sever je pozastavené vydávání turistických licencí. Na Costa Azahar, kde se nachází Oropesa del Mar, nic takového zatím neplatí.
Když se blížíme k Benidormu, usmívám se. I když zatím není nic definitivně rozhodnuté, mám silný pocit, že jsme právě narazili na byt, který jsme celou dobu hledali.
Na terase našeho pronajatého bytu pak při pohledu na noční Benidorm ještě dlouze rozmlouváme o tom, co jsme dnes zažili. A mně se v hlavě znovu vybaví, jak moc se mi ráno nechtělo nikam jet.
Paradox, nemyslíte? 🙂
V příštím díle našeho seriálu se dozvíte, jak nakonec dopadlo naše finální rozhodnutí ohledně nákupu nemovitosti ve Španělsku.
